Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Americké kvarteto STAIND sa okolo roku 2001 presne trafilo do potrieb trhu. Pre mnohých tínedžerov sa pre utrápené texty a depresívnu muziku stalo modlou, na MTV bolo dennodenne a z prelomového albumu „Break The Cycle“ sa predalo viac ako osem miliónov kusov. Hudobne sa presadilo kombináciou vtedy populárneho nu-metalu s melodikou ALICE IN CHAINS a vnútorným napätím NIRVANY.
Uveriteľnejsí ako kedykoľvek predtým
Dnes, o desať rokov neskôr, sú požiadavky hudobného sveta iné. STAIND to však už nejaký čas tvrdohlavo ignorujú. Kým v prípade ostatných dvoch albumov miešali tú svoju šedo-smutnú polievku odnikadiaľ nikam, na aktuálnom, eponymnom kotúčiku do seba ozubené kolesá zapadajú prekvapivo presne. Ak by sme pokračovali v nastolenej metafore, album sa z poslucháčšskeho hľadiska rozbieha pomaly, no keď sa však všetko usporiada na správe miesto, nič ho už nezastaví.
Vlajková loď novinky, singel „Not Again“ je snáď najlepšou skladbou, ktorú kedy STAIND nahrali. Zamyslený rozjazd, metalovo tvrdý riff, strhujúci refrén a to všetko korunované vynikajúco vygradovaným sólom. Strhanosť frontmana Aarona Lewisa je uveriteľnejšia ako kedykoľvek predtým. Nie je to už ten utrápený mladík plný ilúzií, ale životom ošľahaný muž. Je to skutočne cítiť.
Album bol nahrávaný za pomerne zlého rozpoloženia v skupine. „Naše predchádzajúce turné bolo pre nás veľmi stresujúcim zážitkom,“ vraví Lewis. V máji skupinu za neobjasnených okolností opúšťa bubeník Jon Wysocki, album však stihol nahrať. Na nahrávke je cítiť trpkosť rozchodu a falošnej pretvárky, nemenná zostava STAIND sa po šestnástich rokoch naštiepila. Možno aj preto nevyznie text refrénu „Paper Wings“ ako banálne klišé.
„The weight of your sorrow make some paper wings and learn to fly if there´s no tomorrow burn your paper wings and say goodbye“
Ako bolo načrtnuté vyššie, album časom rastie. Na spočiatku sterilné skladby sa nabaľujú vlastné skúsenosti a zážitky, až sa z počúvania „Staind“ stane intímna záležitosť. A tak by to malo byť s každým albumom.
1. Eyes Wide Open
2. Not Again
3. Falling
4. Wannabe
5. Throw It All Away
6. Take A Breath
7. The Bottom
8. Now
9. Paper Wings
10. Something To Remind You
Diskografie
Staind (2011) The Illusion Of Progress (2008) The Singles 1996-2006 (2006) Chapter V (2005) 14 Shades Of Grey (2003) Break The Cycle (2001) Dysfunction (1999) Tormented (1996)
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.